Tým podcastů Bez filtru je tvořen redaktory a redaktorkami se zkušenostmi z různých médií.
A proč Bez filtru?
Protože nejlépe vystihuje to, o co nám v našich podcastech jde především. Totiž popsat realitu co možná nejvíce autenticky. Zbytečně nic nepřikrášlovat a ukazovat věci otevřeně takové, jaké opravdu jsou. Prostě bez filtru.
Tým
Ondřej Havlíček
předseda spolku, redaktor Týdne bez filtru
Narodil se na úpatí Jeseníků a v českých horách a lesích také nejsvobodněji dýchá. Na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval práva, ještě ale neví, jak dlouho se jimi chce živit. Vyrostl ve skautském oddíle, díky kterému třeba také moderoval první akce a navázal mnohá zásadní přátelství. Na vysoké škole spoluvedl chlapecký oddíl a také skautský vzdělávací kurz. Rád tančí, zpívá s kytarou a peče rýžový nákyp. Má rád srandu, zábavu, no prostě legraci … Ve své novinářské práci se zajímá o nové možnosti ve fungování katolické církve, ekumenickou spolupráci, výchovnou práci s dětmi a mládeží a moudré rady starších. Spolu s některými kolegy z projektu Bez filtru napsal knihu rozhovorů Kadas Mana (2022) a s Šebestiánem Smrčinou rozhovorovou knihu Františkánskej živel (2023).
Alžběta Havlová
redaktorka Příběhů bez filtru
Novinářka, u které byste její povolání uhádli hned na první pokus. Moc ráda totiž klade každému otázky. V lepším případě otázky srandovní jen na odlehčenou, v horším případě tak přímé, že vás to chtě nechtě donutí se zamyslet nad smyslem vašeho života. Tohle je i její náplní v podcastu Bez filtru, který ještě na Proglasu (Na dřeň) dramaturgicky vedla. Teď si dává trochu voraz na mateřské dovolené, ale předtím pracovně zabrousila do České televize i Českého rozhlasu. Část svého života strávila v Kanadě, Brazílii i Berlíně. Miluje čtení knížek, svýho manžela Jendu i dcery Annu a Magdalenu, lidi, kteří jsou upřímní a sami sebou, Pána Boha, jízdu na kole a vysedávání s kamarády na piuku. Taky dostala za jeden rozhovor novinářskou cenu, ale převzít si ji nešla, protože zrovna putovala za něčím důležitějším do Santiaga.
Anežka Jakubcová
redaktorka Týdne bez filtru, vedoucí týmu relace Týden bez filtru
Původem vesnické děvče z podhůří Orlických hor, dle studia pančelka češtiny a společenských věd, náturou novinářka a moderátorka, profesí aktuálně produkční ve skautském vydavatelství, srdcem instruktorka skautského seberozvojového kurzu, vysněně spisovatelka. Ideálně by v životě chtěla od všeho kousek (stejně jako když si v restauraci vybírá jídlo). Jako malá vymýšlela novotvary a jednou je všechny použije v nějakém textu – např. spojení “mít zvluchlý žaludek” znamená “mít hlad”. Momentálně se učí hrát šachy a nevšímat si gramatických chyb, když to zrovna není potřeba. (Nejen) novinářsky ji zajímá: možnost dialogu, politika a její fenomény, církev a její otevřenost, mediální svět, školství, kultura a sociální tematika.
Anna Janošková
redaktorka Týdne bez filtru
Autenticita, upřímnost a respekt. Tři věci, na které nedá dopustit, ať jde o cokoli, třeba o práci. Do týmu Týdne bez filtru se dostala díky Radiu Proglas, kde spolupracovala na pořadu 13+. Současně tam funguje jako externí hudební redaktorka. Má vystudované mediální studia a žurnalistiku, inklinuje především k žánrům, které umožňují zajímavé zvukové zpracování. Miluje své blízké, umění, cestování a přírodu, kam chodí pro inspiraci. Nemá ráda hluk města a nespolehlivé kamarády i kolegy. A taky, když hosté odvádí pozornost. K víře se vrací i skrze svou práci a moc ji toto objevování baví. Nejradši se zabývá tématy lidských práv, rozdělení společnosti, nerovnosti a ekologie.
Antonín Kánský
mistr zvuku
Pochází z varhanářského města, kde celé mládí strávil v Zušce. Po maturitě už mu nechtělo cvičit, tak šel studovat na zvukaře do Brna, kde již zůstal. Kromě Bezfiltru působí v Českém Rozhlase. Velmi rád chodí pěšky, jeho nejvíc oblíbené místo je nyní Santiago De Compostela, kam se letos zase možná podívá. Má rád kvalitní muziku a dobrý tabák v dýmce.
Hana Kašpárková
editorka
Narodila se do docela obyčejné brněnské rodiny na nekulaté výročí únorového převratu. Ze všeho nejdůležitější jsou pro ni v životě čtyři malí a jeden velkej svišť. Ráda by byla duchovnější a víc si pamatovala. Myslí si, že je lepší cestovat na Východ než na Západ a chodit vysoko v horách než se držet moc při zemi. Během studií si vyrobila sbírku rozmanitých titulů, ze kterých se dá vytvořit postupka. Plánuje dokončit doktorát a jednou dělat něco opravdu smysluplného. Má ráda, když mají věci správnej říz a špetku punku. V Příbězích bez filtru zastává post editora, protože ráda přispěchá s dobrou radou.
Lucie Kučerová
redaktorka Příběhů bez filtru
Pochází ze statku severně od Brna, nejstarší z osmi dětí. Dovede tudíž stavět hiflata, řídit traktor a podojit krávu. Po vysoké deset let pracovala ve zpravodajství – psaném i před kamerou. Pak se rekvalifikovala ke své radosti na učitelku. Ocenily to tři cácorky a teď to snad ocení i ta čtvrtá. Díky ní získala čas věnovat se radostem, jako je Bez filtru. Ráda nahlíží do duší, když lidi dovolí. Snaží se přátelit se s Pánem Bohem, což je jízda na horské dráze. Běhá. Když se jí povede se zpěvníkem sednout k pianu, je to svátek.
Jannis Moras
redaktor Příběhů bez filtru
Ryzí brněnský Řek, co málem učil Čechy česky. Nakonec však studia nedokončil, za což (zatím) zaplať pámbů. Nebo zaplať příroda. Jak kdo chce.
Jde si vždycky svou delší a horší cestou. Hlavně v klidu a pomalu. Nejraději cestuje mentálně, naopak je alergický na slovo procházka. Vedle klíšťat je to jedna z věcí, u nichž mu uniká smysl jejich existence.
V Příbězích bez filtru se rád zaměřuje na hosty, kteří mají výrazně klenutý příběhový oblouk. A obočí.
Jinak moderuje na Českém rozhlasu Brno, na Radiu Proglas a na Hospodském kvízu. Nejvíc času ale věnuje tomu, aby v Mahenově divadle činoherní představení včas začala a hlavně včas skončila. A aby v ten správný čas přišli na jeviště ty správné postavy. Této profesi se říká inspicient.
Mezi tím vším se míhají dvě malé děti a tolerantní žena.
Marie Moreno
redaktorka Příběhů bez filtru, vedoucí relace Příběhy bez filtru
Narodila se v Brně do herecké rodiny, má dva bratry a jednu sestru. Během studií strávila rok ve Finsku, odkud si místo urostlého otužilého Fina přivezla malého zimomřivého Španěla, kterého si později vzala. Má ráda pečený bůček, podzim, pivoňky, oslavy narozenin a ze všeho nejvíc svoje tři děti. Nemá ráda, když je jí horko a když se něco dozví jako poslední. Často slýchá, že si ji lidé nedovedou představit zlobit se a křičet, čemuž se její muž a sousedé z paneláku hlasitě smějí. Řízky smaží na sádle, neplive pecky z melounů a buráky jí i s tou červenou slupkou. Nejvíc času momentálně tráví na pískovišti a ve volných chvílích se snaží studovat španělštinu na filozofické fakultě. V Příbězích bez filtru se bude věnovat rozhovorům s těmi, kteří si museli projít těžkými zkouškami nebo se z nejrůznějších důvodu ocitli na okraji společnost.
Tereza Pospíšilová
projektové řízení, redaktorka Příběhů bez filtru
Rodilá Brňačka, která své každodenní zkušenosti z koordinace čtyř menších a jednoho většího kluka přetavuje v koordinování týmu Bez filtru. Snaží se vypadat organizovaněji, než ve skutečnosti je. V pracovním světě má ráda zodpovědnost a dotahování věcí. V soukromém pak svoji rodinu, cukrování bábovky a loupání banánu zásadně od stopky. Nesnáší vynášení sítka z dřezu a taky když jí věci nedávají smysl, což se jí v práci děje naštěstí míň než v životě. Udivuje ji, jak snadno a rychle se naštve a její okolí udivuje, jak rychle to přejde. Svému nadšení pro historii a organizování dává průchod v práci pro Paměť národa. Nosí s sebou milion otázek a když je těch odpovědí málo nebo naopak moc, jde je vychodit. Nejraději se toulá s rodinou po horách anebo sedí sama u knížky. Nepije kávu ani pivo a nemá ráda suchý buchty. Chtěla by přijít na kloub některým věcem a má pocit, že den by měl mít alespoň 40 hodin, aby stihla všechno, co by ráda.
Jaroslav Tomáš
redaktor Příběhů bez filtru
Vyrostl mezi pěti sourozenci v podkrkonoší v malebné vesničce Studenec. Odtud pochází jeho vztah k přírodě a k lidem. V Brně vystudoval činoherní herectví. Díky nedávné pandemii se jeho divadelní cesta rozšířila i o rozhlasovou cestičku, po které se také rád prochází. Mimo herectví a moderování ho baví také poezie a skládání písní nejen pro kapelu OKno. Ideálně by si přál, aby v rozhovorech s hosty našel odpovědi na své otázky i každý posluchač.
Markéta Sluka
správa sociálních sítí
Stejně jako jejím některým kolegyním i jí v žilách proudí brněnská krev. Ráda objevuje svět a ještě raději se z něj vrací zpět domů do Brna. Přála si mladšího bratra a tak má doma 3 kluky. Je energická a jen tak sedět ji uvidíte málokdy. A když ji nevidíte, určitě ji uslyšíte, protože se ráda směje nahlas. Když potřebuje dobít baterky, pustí si nahlas hudbu do uší a zatančí si. Potěšit ji můžete kávou a dortem. Jako malá, si přála být veterinářkou a zachraňovat delfíny, vystudovala však Učitelství německého jazyka a teď se věnuje tvorbě obsahu na sociální sítě, což je i její agenda v Bez filtru. Nevadí ji zkoušet nové věci a nejblíže Bohu se cítí na vrcholkách kopců nebo v těch úplně zdánlivě obyčejných momentech uprostřed dne.
Martin Strašák
redaktor Týdne bez filtru
Původně vesničan z malebného Lesního Jakubova, už dvacet let ale hrdý „poměštělý“ Kuřiman, kde se jako dítě realizoval jako hudebník ZUŠ a dnes především v místní katolické farnosti. V ní se mj. věnuje pastoraci mladých.
Student brněnské politologie a bohemistiky a vášnivý obdivovatel mnoha dalších oborů, které už ovšem nestačí studovat. Zajímá ho především udržitelný rozvoj farností, ale taky působení křesťanství ve světě, k čemuž se dostává i v Týdnu bez filtru. Je členem komunity Emmanuel. Taky vášnivý čtenář a pisatel, jako „základoškolák“ napsal dvě knihy (Velký muž a Šípy z Viriatu). Možná i kritická neúprosnost studia literatury ho přiměla vrhnout se píše do tvorby kratších textů (otištěné v Magazínu Proboha nebo Tvaru). Ze všeho nejradši ale čtené nebo psané problémy probírá u piva s přáteli a kýmkoli, kdo se chce bavit.
Hana Strašáková
redaktorka Příběhů bez filtru
Ačkoliv pochází ze Zbraslavi u Brna, teď má blíže spíš té pražské Zbraslavi (ale jen demograficky). Tam ji zavedla demokracie, tedy spíše touha po demokratické a aktivní společnosti, rovnosti příležitostí a zdravé zemi. Je totiž součástí týmu Milion chvilek pro demokracii. Raději poslouchá, než mluví, a to je podle ní dobrá průprava pro novinářskou práci. Kdyby to šlo, studio by měla nejraději na samotě u lesa. Rozčiluje se, když v Praze neví, co je to „šnyt“, a jezdí zásadně jen „šalinou“. I proto je často na cestách mimo Prahu. Jejím aktuálním cílem je hledat nové cíle a dostat spolubydlící na lezeckou stěnu.
Jitka Uhnavá
redaktorka Týdne bez filtru
Holka z vesnice, odkojená Sudetami. Do Brna přišla studovat žurnalistiku, tahle „velká vesnice“ ji ale okouzlila natolik, že se rozhodla zůstat. Novinářskou kariéru odstartovala v Proglasu jako redaktorka zpravodajství a autorka pořadů, teď pokračuje jako novinářka na volné noze všude možně. Zatím největší úspěch sklidil její bakalářský dokument Duhové děti Boží, za který získala i nějaké to ocenění. V Bez filtru má spolu s Aničkou na starosti reportáže Týdne. S ní sdílí zájem o různorodá témata a tohle akční duo ji prostě hladí po duši. Krom novinařiny ji taky baví cokoli s jídlem (pečení, vaření, konzumace), hudba a zvířátka.
Anežka Wiewiorková
redaktorka Příběhů bez filtru
Malá, ale šikovná. Potřebuje mít všechny úkoly hotové s předstihem, což někdy může ostatní vytáčet, na druhou stranu za to od editorky Hanky dostala řád práce (a to se vyplatí). Má ráda spánek, svého manžela, dceru Terezku, Pána prstenů a skotskou (krajinu). Nemá ráda české školství, a když na sebe lidi řvou. Momentálně tráví hodně času na dětském hřišti s knížkou v ruce. V šesti letech prohlásila, že chce dělat moderátorku v Radiu Proglas, což se splnilo o šestnáct let později. Další dětský sen se stal skutečností díky Bez filtru: společně s kolegy napsala knihu.
Filip Breindl
*** Spolupracovník v nebi ***
Ten, na kterého jen tak nezapomeneme. Věříme, že nás jistí z těch nejvyšších míst.
Rodák ze Sudet, který nedal dopustit na Krušné hory a karlovarský hokej. Pro Katolický týdeník psal zejména o vatikánském dění, na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ukazoval rozhlasové řemeslo skutečným mladým novinářům. Obdivovatel Járy Cimrmana, který ovšem nesdílel přesvědčení o tom, že budoucnost patří aluminiu. Měl rád svoji rodinu, cestování a taky pivo s hustou pěnou a přiměřenou teplotou.