Tým podcastů Bez filtru je tvořen redaktory a redaktorkami se zkušenostmi z různých médií.
Podcasty Bez filtru obsahově částečně navazují na pořady Na Dřeň a 13+ tvořené na radiu Proglas.
A proč Bez filtru?
Protože nejlépe vystihuje to, o co nám v našich podcastech jde především. Totiž popsat realitu co možná nejvíce autenticky. Zbytečně nic nepřikrášlovat a ukazovat věci otevřeně takové, jaké opravdu jsou. Prostě bez filtru.
Tým
Filip Breindl
*** Spolupracovník v nebi ***
Ten, na kterého jen tak nezapomeneme. Věříme, že nás jistí z těch nejvyšších míst.
Rodák ze Sudet, který nedal dopustit na Krušné hory a karlovarský hokej. Pro Katolický týdeník psal zejména o vatikánském dění, na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ukazoval rozhlasové řemeslo skutečným mladým novinářům. Obdivovatel Járy Cimrmana, který ovšem nesdílel přesvědčení o tom, že budoucnost patří aluminiu. Měl rád svoji rodinu, cestování a taky pivo s hustou pěnou a přiměřenou teplotou.
Ondřej Havlíček
Narodil se na úpatí Jeseníků a v českých horách a lesích také nejsvobodněji dýchá. Na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval práva, ještě ale neví, jak dlouho se jimi chce živit. Vyrostl ve skautském oddíle, díky kterému třeba také moderoval první akce a navázal mnohá zásadní přátelství. Na vysoké škole spoluvedl chlapecký oddíl a také skautský vzdělávací kurz. Rád tančí, zpívá s kytarou a peče rýžový nákyp. Má rád srandu, zábavu, no prostě legraci … Ve své novinářské práci se zajímá o nové možnosti ve fungování katolické církve, ekumenickou spolupráci, výchovnou práci s dětmi a mládeží a moudré rady starších. Spolu s některými kolegy z projektu Bez filtru napsal knihu rozhovorů Kadas Mana (2022) a s Šebestiánem Smrčinou rozhovorovou knihu Františkánskej živel (2023).
Alžběta Havlová
Novinářka, u které byste její povolání uhádli hned na první pokus. Moc ráda totiž klade každému otázky. V lepším případě otázky srandovní jen na odlehčenou, v horším případě tak přímé, že vás to chtě nechtě donutí se zamyslet nad smyslem vašeho života. Tohle je i její náplní v podcastu Bez filtru, který ještě na Proglasu (Na dřeň) dramaturgicky vedla. Teď si dává trochu voraz na mateřské dovolené, ale předtím pracovně zabrousila do České televize i Českého rozhlasu. Část svého života strávila v Kanadě, Brazílii i Berlíně. Miluje čtení knížek, svýho manžela Jendu i dceru Annu, lidi, kteří jsou upřímní a sami sebou, Pána Boha, jízdu na kole a vysedávání s kamarády na piuku. Taky dostala za jeden rozhovor novinářskou cenu, ale převzít si ji nešla, protože zrovna putovala za něčím důležitějším do Santiaga.
Anežka Jakubcová
Původem vesnické děvče z podhůří Orlických hor, dle studia pančelka češtiny a společenských věd, náturou novinářka a moderátorka, profesí aktuálně produkční ve skautském vydavatelství, srdcem instruktorka skautského seberozvojového kurzu, vysněně spisovatelka. Ideálně by v životě chtěla od všeho kousek (stejně jako když si v restauraci vybírá jídlo). Jako malá vymýšlela novotvary a jednou je všechny použije v nějakém textu – např. spojení “mít zvluchlý žaludek” znamená “mít hlad”. Momentálně se učí hrát šachy a nevšímat si gramatických chyb, když to zrovna není potřeba. (Nejen) novinářsky ji zajímá: možnost dialogu, politika a její fenomény, církev a její otevřenost, mediální svět, školství, kultura a sociální tematika.
Hana Kašpárková
Narodila se do docela obyčejné brněnské rodiny na nekulaté výročí únorového převratu. Ze všeho nejdůležitější jsou pro ni v životě dva malí a jeden velkej svišť. Ráda by byla duchovnější a víc si pamatovala. Myslí si, že je lepší cestovat na Východ než na Západ a chodit vysoko v horách než se držet moc při zemi. Během studií si vyrobila sbírku rozmanitých titulů, ze kterých se dá vytvořit postupka. Plánuje dokončit doktorát a jednou dělat něco opravdu smysluplného. Má ráda, když mají věci správnej říz a špetku punku. V Příbězích bez filtru zastává post editora, protože ráda přispěchá s dobrou radou.
Marie Moreno
Narodila se v Brně do herecké rodiny, má dva bratry a jednu sestru. Během studií strávila rok ve Finsku, odkud si místo urostlého otužilého Fina přivezla malého zimomřivého Španěla, kterého si později vzala. Má ráda pečený bůček, podzim, pivoňky, oslavy narozenin a ze všeho nejvíc svoje dvě děti. Nemá ráda, když je jí horko a když se něco dozví jako poslední. Často slýchá, že si ji lidé nedovedou představit zlobit se a křičet, čemuž se její muž a sousedé z paneláku hlasitě smějí. Řízky smaží na sádle, neplive pecky z melounů a buráky jí i s tou červenou slupkou. Nejvíc času momentálně tráví na pískovišti a ve volných chvílích se snaží studovat španělštinu na filozofické fakultě. V Příbězích bez filtru se bude věnovat rozhovorům s těmi, kteří si museli projít těžkými zkouškami nebo se z nejrůznějších důvodu ocitli na okraji společnost.
Jaroslav Tomáš
Vyrostl mezi pěti sourozenci v podkrkonoší v malebné vesničce Studenec. Odtud pochází jeho vztah k přírodě a k lidem. V Brně vystudoval činoherní herectví. Díky nedávné pandemii se jeho divadelní cesta rozšířila i o rozhlasovou cestičku, po které se také rád prochází. Mimo herectví a moderování ho baví také poezie a skládání písní nejen pro kapelu OKno. Ideálně by si přál, aby v rozhovorech s hosty našel odpovědi na své otázky i každý posluchač.
Hana Strašáková
Ačkoliv pochází ze Zbraslavi u Brna, teď má blíže spíš té pražské Zbraslavi (ale jen demograficky). Tam ji zavedla demokracie, tedy spíše touha po demokratické a aktivní společnosti, rovnosti příležitostí a zdravé zemi. Je totiž součástí týmu Milion chvilek pro demokracii. Raději poslouchá, než mluví, a to je podle ní dobrá průprava pro novinářskou práci. Kdyby to šlo, studio by měla nejraději na samotě u lesa. Rozčiluje se, když v Praze neví, co je to „šnyt“, a jezdí zásadně jen „šalinou“. I proto je často na cestách mimo Prahu. Jejím aktuálním cílem je hledat nové cíle a dostat spolubydlící na lezeckou stěnu.
Anežka Wiewiorková
Malá, ale šikovná. Potřebuje mít všechny úkoly hotové s předstihem, což někdy může ostatní vytáčet, na druhou stranu za to od editorky Hanky dostala řád práce (a to se vyplatí). Má ráda spánek, svého manžela, dceru Terezku, Pána prstenů a skotskou (krajinu). Nemá ráda české školství, a když na sebe lidi řvou. Momentálně tráví hodně času na dětském hřišti s knížkou v ruce. V šesti letech prohlásila, že chce dělat moderátorku v Radiu Proglas, což se splnilo o šestnáct let později. Další dětský sen se stal skutečností díky Bez filtru: společně s kolegy napsala knihu.
Anna Janošková
Autenticita, upřímnost a respekt. Tři věci, na které nedá dopustit, ať jde o cokoli, třeba o práci. Do týmu Týdne bez filtru se dostala díky Radiu Proglas, kde spolupracovala na pořadu 13+. Současně tam funguje jako externí hudební redaktorka. Má vystudované mediální studia a žurnalistiku, inklinuje především k žánrům, které umožňují zajímavé zvukové zpracování. Miluje své blízké, umění, cestování a přírodu, kam chodí pro inspiraci. Nemá ráda hluk města a nespolehlivé kamarády i kolegy. A taky, když hosté odvádí pozornost. K víře se vrací i skrze svou práci a moc ji toto objevování baví. Nejradši se zabývá tématy lidských práv, rozdělení společnosti, nerovnosti a ekologie.
Jitka Uhnavá
Holka z vesnice, odkojená Sudetami. Do Brna přišla studovat žurnalistiku, tahle „velká vesnice“ ji ale okouzlila natolik, že se rozhodla zůstat. Novinářskou kariéru odstartovala v Proglasu jako redaktorka zpravodajství a autorka pořadů, teď pokračuje jako novinářka na volné noze všude možně. Zatím největší úspěch sklidil její bakalářský dokument Duhové děti Boží, za který získala i nějaké to ocenění. V Bez filtru má spolu s Aničkou na starosti reportáže Týdne. S ní sdílí zájem o různorodá témata a tohle akční duo ji prostě hladí po duši. Krom novinařiny ji taky baví cokoli s jídlem (pečení, vaření, konzumace), hudba a zvířátka.
Tereza Pospíšilová
Rodilá Brňačka, která své každodenní zkušenosti z koordinace čtyř menších a jednoho většího kluka přetavuje v koordinování týmu Bez filtru. Snaží se vypadat organizovaněji, než ve skutečnosti je. V pracovním světě má ráda zodpovědnost a dotahování věcí. V soukromém pak svoji rodinu, cukrování bábovky a loupání banánu zásadně od stopky. Nesnáší vynášení sítka z dřezu a taky když jí věci nedávají smysl, což se jí v práci děje naštěstí míň než v životě. Udivuje ji, jak snadno a rychle se naštve a její okolí udivuje, jak rychle to přejde. Svému nadšení pro historii a organizování dává průchod v práci pro Paměť národa. Nosí s sebou milion otázek a když je těch odpovědí málo nebo naopak moc, jde je vychodit. Nejraději se toulá s rodinou po horách anebo sedí sama u knížky. Nepije kávu ani pivo a nemá ráda suchý buchty. Chtěla by přijít na kloub některým věcem a má pocit, že den by měl mít alespoň 40 hodin, aby stihla všechno, co by ráda.
Lucie Kučerová
Pochází ze statku severně od Brna, nejstarší z osmi dětí. Dovede tudíž stavět hiflata, řídit traktor a podojit krávu. Po vysoké deset let pracovala ve zpravodajství – psaném i před kamerou. Pak se rekvalifikovala ke své radosti na učitelku. Ocenily to tři cácorky a teď to snad ocení i ta čtvrtá. Díky ní získala čas věnovat se radostem, jako je Bez filtru. Ráda nahlíží do duší, když lidi dovolí. Snaží se přátelit se s Pánem Bohem, což je jízda na horské dráze. Běhá. Když se jí povede se zpěvníkem sednout k pianu, je to svátek.
Jannis Moras
Ryzí brněnský Řek, co málem učil Čechy česky. Nakonec však studia nedokončil, za což (zatím) zaplať pámbů. Nebo zaplať příroda. Jak kdo chce.
Jde si vždycky svou delší a horší cestou. Hlavně v klidu a pomalu. Nejraději cestuje mentálně, naopak je alergický na slovo procházka. Vedle klíšťat je to jedna z věcí, u nichž mu uniká smysl jejich existence.
V Příbězích bez filtru se rád zaměřuje na hosty, kteří mají výrazně klenutý příběhový oblouk. A obočí.
Jinak moderuje na Českém rozhlasu Brno, na Radiu Proglas a na Hospodském kvízu. Nejvíc času ale věnuje tomu, aby v Mahenově divadle činoherní představení včas začala a hlavně včas skončila. A aby v ten správný čas přišli na jeviště ty správné postavy. Této profesi se říká inspicient.
Mezi tím vším se míhají dvě malé děti a tolerantní žena.