Bývalý vězeň. Sprejer. Ten, který nevěděl, zda chce být knězem, či manželem. Ta, která byla závislá na přijetí druhých. Ten, který se rozvedl nedlouho po svatbě.
A přece dnes vstupují do života mnoha lidí a svým jedinečným způsobem vnášejí Boha do veřejného prostoru: v hospodě, u kadeřníka, skrze graffiti pod mostem, hlas z rádia nebo otcovskou péči o ty nejzanedbanější. Řeč je o Zdeňku Papouškovi, Janu Špilarovi, TIMOVI, Lucii Endlicherové a Matěji Novém. Pětici hostů si autoři podcastu Bez filtru pozvali proto, aby zjistili, co jmenované vede k tomu tvořit v jejich životech neobyčejné věci. Odpovědí jsou rozhovory o jejich nevšedním vztahu k Bohu, který se nevejde mezi chrámové zdi a prorůstá jimi do veřejného prostoru jako tráva asfaltem, jak říká TIMO skrze jednu ze svých básní.
Nečekejte však, že se dočtete o tom, že s Bohem lze všechno překonat a že kdo se víc modlí, dělá méně chyb. Sdělení této knihy je, že důvěrný vztah s Bohem je pro všechny a že každý z nás dostal pozvání učinit ho jedinečným. Duchovní povolání totiž není jen zasvěcený nebo řeholní život. Duchovní povolání je každý život.
Chvíli recesista a chvíli kontemplativní kněz, potom zase manažer a jindy prostý poutník. Je to prostě živel. Františkánskej živel!
Šebestián Pavel Smrčina vzpomíná v knižním rozhovoru na své dětství a dospívání, zkušenosti z vojny i studií teologie, ale také na kněžská působiště. Odkrývá své úspěchy v práci s lidmi na okraji společnosti nebo při vedení velkých farností, ale také vlastní chyby, z nichž některé vedly málem k jeho vyloučení z řádu.
Životní příběh Šebestiána Smrčiny je v knížce prokládán přirozeně navazujícími úvahami o Bohu, víře, životě, vztazích nebo církvi. Provokativní otázky novináře Ondřeje Havlíčka vedou Smrčinu k detailnímu vysvětlování myšlenek, názorů a přesnému formulování představy o křesťanském postoji ve světě, kde „život je Dostojevskej“, ale „Bůh je jednoduchej“.
Boromejka Angelika Pintířová je pořád v pohybu. Pracuje ve výchovném ústavu a pro Papežská misijní díla, moderuje pořad v Českém rozhlasu, angažuje se ve Sdružení Ackermann-Gemeinde, vyučuje ve Svatojánské koleji vyšší odborné školy pedagogické a ještě k tomu dokončuje doktorát. Zatímco dřív ji velké množství činností a zvýšený pocit odpovědnosti přivedly do deprese, ze které jí pomohly až léky, dnes už doufá, že ví, jak zpomalit a udělat si čas na odpočinek. V knižním rozhovoru odpovídá nejen na to, jestli se na lidi s psychickými problémy nedíváme v katolickém prostředí skrz prsty, ale také na otázky výchovy dospívajících, kněžského svěcení žen, hledání Boží vůle, smrti nebo svatosti. Co se naučila během sabatického roku v Rusku a Rumunsku? Smířila se díky službě u umírajících s vlastní smrtí? Proč čte Bibli všemi smysly? Proč si nebe představuje jako mistrovství světa v hokeji? A proč by křesťan měl být až do konce pořád v pohybu? S Angelikou Pintířovou si povídá Anežka Wiewiorková, redaktorka podcastového projektu Bez filtru.