Jedna z nejpočetnějších uprchlických vln 2. poloviny 20. století přišla na území dnešní České republiky z Řecka. Bylo krátce po skončení 2. světové války a v Řecku se začalo bojovat znovu. Tentokrát proti sobě stály dvě strany jednoho národa.
V prvních transportech na jaře roku 1948 byly především děti z řeckého pohraničí, kde probíhaly nejtěžší boje. V této oblasti žilo i početné slovanské obyvatelstvo. Mezi uprchlíky byla také dívka jménem Eftichia Kiprovská. Jí i jejím krajanům bylo řečeno, že se za tři měsíce vrátí domů. Je to už více než 75 let a dnes takřka devadesátiletá Eftichia Kiprovská stále žije v Brně.
Jak probíhala nucená emigrace a adaptace na život v nové, neznámé zemi? Proč byl návrat nemyslitelný? Co vše jí pobyt v Československu a později v Česku přinesl? A jak zůstat aktivní a pozitivní osudu navzdory?
Paní Eftichia Kiprovská je moje babička. Její příběh, stejně jako příběhy jejích krajanů, tudíž žijí dál.
Připravil Jannis Moras.